Zatřídění metamorfovaných hornin do uceleného systému je velmi obtížné především s ohledem na značnou variabilitu vstupních podmínek: složení původní horniny, typ metamorfózy, teplota, tlak nebo přítomnost roztoků. Během studia metamorfovaných hornin vznikla řada systémů, které metamorfované horniny rozdělují do skupin podle specifických kritérií.
Jedním ze systémů je rozdělení podle metamorfních formací, tedy do souborů hornin, které mají shodný metamorfní vývoj, bez ohledu na jejich původní složení. Můžeme pak rozlišit formace hornin:
kontaktně metamorfovaných
regionálně metamorfovaných
šokově metamorfovaných nebo
metasomaticky metamorfovaných.
Jiné klasifikace rozlišují metamorfované horniny podle skupin facií, tedy řadí k sobě horniny vzniklé za podobných teplot a tlaků. Hranice hlavních faciálních skupin jsou definovány různě:
Dalším klasifikačním schématem je rozdělení metamorfovaných hornin na základě chemického nebo minerálního složení výchozích hornin. Můžeme definovat např. skupiny hornin:
Horniny původně stejného složení metamorfované v různém stupni vytváří tzv. metamorfní řadu. Z genetického hlediska je zde významný princip konvergence, kdy metamorfované horniny shodného složení vznikají různými metamorfními procesy. Významnou roli hraje rovněž princip divergence, při kterém horniny s unikátním složením vznikly běžnými metamorfními pochody z hornin s výjimečnými vlastnostmi nebo z běžných hornin unikátními metamorfními pochody.
V tomto atlase jsou metamorfované horniny řazeny podle dvou kritérií:
typ výchozí horniny
metamorfní facie (stupně metamorfózy)
Před metamorfózou mohly mít horniny různé fázové i chemické složení. Většinou vycházíme z obecnějšího označení hornin, např. křemen-živcové, bazické nebo karbonátové. Metamorfní facie pak definuje teplotní a tlakové podmínky během metamorfní rekrystalizace původní horniny. Tato dvě kritéria vedou k pojmenování výsledné horniny, např. pelitický sediment metamorfovaný ve facii zelených břidlic vede ke vzniku fylitu.
Jelikož přesné stanovení metamorfní facie není vždy zcela snadné, používá se pro základní rozdělení metamorfních podmínek tzv. stupně metamorfózy. Z hlediska teploty můžeme přibližně rozlišit:
Podle tlaku můžeme rozlišit následující metamorfní stupně:
Metamorfované pelitické horniny
fylitická břidlice (facie anchimetamorfózy, velmi nízký tlak i teplota)
fylit (facie zelených břidlic, nízká teplota, nízký až střední tlak)
svor (amfibolitová facie, střední teplota i tlak)
pararula (amfibolitová až granulitová facie, střední až vysoká teplota, střední tlak)
chorizmit, migmatit (facie granulitová, vysoká teplota s parciálním tavením, střední tlak)
kontaktní břidlice (kontaktní metamorfóza, nízký až střední tlak i teplota)
kontaktní rohovec (kontaktní metamorfóza, nízký až střední tlak i teplota)
porcelanit (kaustická metamorfóza)
Metamorfované světlé (křemen-živcové) horniny
porfyroid (facie zelených břidlic, nízká teplota i tlak)
sericitová břidlice (kontaktní metamorfóza, facie zelených břidlic, nízký tlak i teplota)
leptit (amfibolitová facie, střední teplota, nízký nebo střední tlak)
ortorula (amfibolitová facie, střední teplota, nízký a střední tlak)
leptinit (amfibolitová facie, střední teplota, nízký nebo střední tlak)
granulit (granulitová facie, vysoká teplota, střední až vysoký tlak)
prehnit-pumpellyitová břidlice (prehnit-pumpellyitová facie, velmi nízká teplota i tlak)
zelená břidlice (facie zelených břidlic, nízkoteplotní stupeň)
albit-epidotový amfibolit (facie albit-epidotových amfibolitů, střední teploty, nízký nebo střední tlak)
amfibolit (amfibolitová facie, střední teplota a tlak)
pyroxenický granulit (granulitová facie, vysoká teplota, střední až vysoký tlak)
eklogit (eklogitová facie, vysoký tlak, střední až vysoké teploty)
modrá břidlice (facie modrých břidlic, lawsonit-glaukofanová, nízká teplota, vysoký tlak)
Metamorfované ultramafické horniny
serpentinit (facie zelených břidlic, velmi nízká nebo nízká teplota, nízký nebo střední tlak)
krupník (facie zelených břidlic, velmi nízká nebo nízká teplota, nízký nebo střední tlak)
mastková břidlice (facie zelených břidlic, velmi nízká nebo nízká teplota, nízký nebo střední tlak)
chloritová břidlice (facie zelených břidlic, velmi nízká nebo nízká teplota, nízký nebo střední tlak)
aktinolitová břidlice (facie zelených břidlic, velmi nízká nebo nízká teplota, nízký nebo střední tlak)
Metamorfované karbonátové a slínité horniny
mramor (kontaktní metamorfóza, facie amfibolitová, střední teplota, střední až vysoký tlak)
dolomit (kontaktní metamorfóza, facie amfibolitová, střední teplota, střední až vysoký tlak)
erlan (kontaktní metamorfóza, facie amfibolitová, střední teplota, střední až vysoký tlak)
Metasomaticky ovlivněné horniny (metasomatity)
skarn (regionální i kontaktní metamorfóza)
taktit (regionální i kontaktní metamorfóza)
greisen (metasomatóza)
magnezit (metasomatóza)
Slabě metamorfované horniny s původními znaky
obvykle facie zelených břidlic nebo nižší, velmi nízkoteplotní a nízkotlaký stupeň
metaryolit
metaarkóza
metagranit
metaharzburgit, metalherzolit
metakvarcit a jiné.
Speciální horniny nebo metamorfní pochody
kataklazit (velmi vysoký tlak, nízká nebo střední teplota)
mylonit (velmi vysoký tlak, střední teplota)
grafitové břidlice (nízký nebo střední tlak a teplota)