Svory jsou světle šedé, světle hnědé, červenohnědé nebo šedočerné horniny s výraznou foliací, plochy foliace jsou často nápadně lesklé. Textura horniny je nejčastěji plošně paralelní, hornina je drobně až hrubě zrnitá. Struktura bývá porfyroblastická s lepidoblastickou, granolepidoblastickou nebo lepidogranoblastickou základní tkání. Běžně se v hornině střídají polohy slídových a zrnitých minerálů, četné bývají polohy a čočky sekrečního křemene.
Základní minerální složení svoru tvoří křemen, muskovit, biotit, chlorit a kyselý plagioklas (do 10 % ze světlých minerálů). Většina svorů odpovídá metamorfním podmínkám přechodu z facie zelených břidlic do facie amfibolitové. Při vyšších stupních metamorfózy vzniká granát a staurolit (asi 500 °C) na úkor chloritu nebo chloritoidu, zvyšuje se podíl biotitu a plagioklasu. Hornina může přecházet až do tzv. svorových rul. Detailnější členění svorů můžeme provést podle obsahu slíd:
Velmi často se používá i označení podle významných vedlejších minerálů, které obvykle tvoří porfyroblasty: svor granátový, staurolitový, kyanitový nebo kalcitový. Dalšími minerály ve svorech mohou být turmalín či andalusit.
Svory jsou v Českém masivu běžné horniny, tvoří pásy v moldanubických komplexech, najdeme je v domažlickém krystaliniku, orlicko-kladském krystaliniku nebo sileziku.