Barva horniny je proměnlivá, často v šedých, zelenavých nebo červenofialových odstínech. Textura bývá masivní nebo páskovaná, struktura běžně granoblastická.
Erlány jsou též označovány jako vápenatosilikátové rohovce nebo pyroxenové ruly a vznikají z karbonátových hornin s podstatnou příměsí klastického materiálu (slíny a slínovce). Intenzita regionální metamorfózy může mít různý stupeň, vznikají i v procesech kontaktní metamorfózy. Obvyklé složení horniny je diopsid, křemen a plagioklas, ke kterým mohou v různém množství přistupovat kalcit, vesuvián, granát (převaha grossuláru), vesuvián, skapolit nebo biotit. Erlány jsou často pozvolnými přechody spojeny s mramory, vyskytují se i v komplexech svorů a rul. Většinou vytváří několikametrové polohy nebo drobná čočkovitá tělesa. V některých případech přecházejí do chorizmitických hornin označovaných jako erlan-rulové nebo erlan-amfibolitové stromatity.
V ČR se vyskytují v metamorfitech moldanubika, sileziku nebo krkonošském krystaliniku.