Zpravidla se jedná o šedé až tmavě šedé horniny s výrazně plošně paralelní texturou a krystaloblastickou strukturou.
Tento typ nízce metamorfovaných hornin vzniká metamorfózou bazických magmatických nebo vulkanických hornin, tufů nebo drob. Metamorfní podmínky odpovídají poklesové metamorfóze sedimentů a metamorfóze oceánského dna. Nejnižší stupně přeměny v tzv. zeolitové subfacii odpovídají nízkým tlakům a teplotám do
200 °C, kdy vznikají horniny s albitem, chloritem, illitem nebo karbonáty. Přítomnost zeolitů typu heulanditu, stilbitu nebo laumontitu je považována za indikátor počínajícího nejnižšího stupně metamorfózy, ale také se může jednat o poslední minerály spojené s magmatickým procesem. V těchto horninách se běžně setkáme s nedokonalou rekrystalizací a najdeme v nich četné relikty původních hornin.
Při teplotách 200–300 °C v tzv. prehnit-pumpellyitové facii dochází k přeměněn zeolitů na prehnit a pumpellyit. Dále jsou v těchto břidlicích běžně přítomny albit, chlorit, kalcit, pyrofylit nebo fengit.