Fylity jsou obvykle tmavě šedé, zelenavé nebo tmavě zbarvené horniny s výrazně plošně paralelní nebo tence břidličnatou texturou. Plochy foliace mohou být svraštělé nebo detailně provrásněné, často mají perleťová lesk. Typické struktury jsou blastopelitické, lepidoblastické nebo granolepidoblastické. Hornina je většinou jemně nebo drobně zrnitá.
Tuto krystalickou břidlici tvoří základní asociace minerálů křemen, albit a sericit. Obecně tyto horniny odpovídají velmi nízkému stupni metamorfózy a vznikají metamorfózou pelitických sedimentů a volně navazují na fylitické břidlice. Složení fylitů závisí na hodnotách teploty a tlaku během jejich vzniku ve facii zelených břidlic. Při vyšších metamorfních podmínkách vzniká muskovit a chlorit. Při horním okraji facie zelených břidlic (300–450 °C) se ve fylitech setkáme s biotitem, mikroklinem, granátem, chloritoidem nebo i kyanitem. Fylity vzniklé ze sedimentů s vyšším podílem organické hmoty obsahují grafit a označují se jako grafitové fylity. Vysoký podíl karbonátů mají kalcitové fylity. Je-li přítomen jako vedlejší minerál chloritoid, používá se označení chloritoidový fylit, existují i tzv. ottrelitové břidlice, které obsahují chloritoid s vyšším podílem manganu (tzv. ottrelit).
V metamorfovaných komplexech fylitů se běžně vyskytují čočky sekrečního křemene, někdy o mocnosti až několika decimetrů. Některé fylity nejsou provrásněné a používají se jako pokrývačské břidlice.
V České republice jsou fylity běžné v novoměstské skupině orlicko-kladského krystalinika, proterozoiku barrandienu, v krušnohorském krystaliniku nebo v železnobrodském krystaliniku.