Typické je tmavě šedé nebo šedozelené až zelené zbarvení těchto hornin. Textura je zřetelně až výrazně plošně paralelní, horniny jsou drobně až jemně zrnité. Struktura je typicky granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Horniny s masivní a kompaktní texturou se označují jako zelené skaliny (zelenokameny).
Zelené břidlice se běžně vyskytují v asociaci s fylity, se kterými se shodují v metamorfním stupni, ale mají rozdílná protolit. Zelené břidlice nebo skaliny vznikají z původních gaber, dioritů, bazaltů, bazických tufů nebo i z ultrabazických hornin. Jejich minerální složení tvoří asociace albit – epidot – klinozoisit – chlorit – aktinolit, ve vedlejším množství může být přítomen granát, magnetit, křemen, biotit, kalcit nebo ilmenit. Ke vzniku klinozoisitu a amfibolu tremolit-feroaktinolitové řady dochází za nízkých tlaků při teplotách kolem 300 °C reakcí z pumpellyitu, prehnitu, chloritu a křemene. V zelených břidlicích je do 400 °C stabilní fengitická slída, nad tuto teplotu je stabilní biotit a sericit (muskovit). Zelené břidlice mohou vznikat i při procesech retrográdní metamorfózy z amfibolitů.
Se zelenými břidlicemi se na území ČR setkáme např. v železnobrodském krystaliniku, novoměstské skupině nebo vrbenské skupině.