Barva horniny bývá tmavě šedá až černošedá, často s modravým nádechem. Textura je výrazně plošně paralelní, struktura nematoblastická, někdy porfyroblastická, hornina je drobně nebo středně zrnitá.
Výchozím materiálem bývají bazalty nebo gabra, která se mění za podmínek facie modrých břidlic, tj. při teplotách 200–550 °C a středním nebo velmi vysokém tlaku. Minerální složení tvoří alkalický amfibol (glaukofan, riebeckit), epidot, albit, křemen, lawsonit, pumpellyit, chlorit nebo granát.
Modré břidlice, glaukofanity nebo glaukofanové břidlice jsou svým vznikem spjaty s tektonickými nebo subdukčními zónami. Při dekompresi (poklesu tlaku) retrográdně přechází na zelené břidlice s relikty původní minerální asociace.
S modrými břidlicemi je příbuzná hornina označovaná jako prasinit. Vzniká za podobných metamorfních podmínek a je složena z plagioklasu (albit – oligoklas), epidotu, chloritu a amfibolu (barroisitu). Šedozelená hornina označovaná jako nefrit je tvořená zplstnatělým aktinolitem nebo antofylitem. Je typická svojí houževnatostí.