Horniny označované jako pararuly jsou velmi variabilní, především jejich vzhled může být velmi odlišný. Pararuly vznikají ze sedimentů pelitické, alueuritické nebo psamitické zrnitosti. Po prodělané metamorfóze jsou pararuly drobně až hrubě zrnité, textury jsou obvykle masivní, plástevnaté, páskované, okaté nebo stébelnaté, v závislosti na přítomných minerálech. Tyto krystalické břidlice mívají zřetelné usměrnění minerálů a některé typy mají výraznou břidličnatost, která je často zvýrazněna zvětráváním. Struktura může být homeoblastická i porfyroblastická, granoblastická, lepidogranoblastická nebo granolepidoblastická.
Pararuly obsahují jako hlavní minerály v proměnlivém množství křemen, plagioklas a biotit. Přítomny mohou být i muskovit, amfibol a zpravidla jako vedlejší nebo akcesorické minerály pyroxen, cordierit, granát, sillimanit, kyanit, andalusit nebo turmalín. Metamorfní stupeň přeměny pararul odpovídá amfibolitové nebo až granulitové facii, při velmi silné metamorfóze může dojít i k částečnému tavení světlých složek a vznikají chorizmity. Na spodní hranici metamorfních podmínek se pohybují horniny označované jako svorové ruly nebo rulové svory, ve kterých při teplotě nad 600 °C a tlaku nad 4 kbar dochází k přeměněn staurolitu a křemene na stabilnější asociaci granát – biotit – skupina andalusitu. Při teplotách kolem 700 °C a tlaku 4–10 kbar dochází k přeměně muskovitu a křemene na draselný živec a minerály skupiny andalusitu.
V podmínkách granulitové facie vznikají granulitové ruly, ve kterých za teplot nad 700 °C a nízkém tlaku 2-3 kbar vzniká draselný živec spolu s ortopyroxenem na úkor křemene a biotitu. Pokud jsou podmínky teplot nad 800 °C doplněny tlakem přes 8 kbar, vzniká asociace ortopyroxen – sillimanit – granát – K-živec – biotit – křemen.
Jednotlivé typy pararul můžeme rozlišovat podle různých kritérií:
Ruly budují rozsáhlé komplexy moldanubika, zastoupeny jsou v sileziku, krkonošském krystaliniku nebo v oblasti saxothuringika.