Jedná se převážně o světle zbarvené horniny s různou zrnitostí. Textury jsou všesměrné, plošně paralelní někdy páskované. Struktura může být porforblastická i homeoblastická, základní tkáň nejčastěji granoblastická nebo lepidogranoblastická.
Ortoruly jsou horniny chemicky i fázově velmi podobné granitům. Hlavním rozlišovacím kritériem jsou jejich metamorfní stavby. Jako ortorulu bychom měli označovat pouze horninu vzniklou metamorfózou granitoidních hornin. Existuje však řada hornin podobného složení a staveb, které nevznikly z granitoidů a pro takové se používá označení leukokratní rula.
Ortoruly obsahují převážně světlé minerály jako křemen, K-živce a plagioklasy. Obsah tmavých minerálů by neměl překročit 20 % a zastoupeny jsou muskovit, biotit nebo amfibol. Většina ortorul a leukokratních rul vznikla v podmínkách amfibolitové facie, některé silněji metamorfované horniny postrádají muskovit a převládá v nich ortoklas, přítomny jsou často i kyanit, sillimanit nebo granát.
Pojmenování ortorul může být podobně jako u pararul provedeno na základě více kritérií:
Podle jejich vzniku můžeme vyčlenit následující genetické typy:
Zvláštní složení mají alkalické ortoruly, které běžně obsahují alkalické amfiboly a alkalické pyroxeny.
V Českém masivu jsou ortoruly zastoupeny velmi hojně: v krušnohorském nebo krkonošsko-jizerském krystaliniku, sileziku nebo moldanubiku.