Barva horniny je tmavě zelená, někdy s temně rubínovým nádechem. Textura je nejčastěji všesměrná, kompaktní, někdy páskovaná. U eklogitů najdeme homeoblastické i porfyroblastické struktury, běžné jsou granoblastické, symplektitové nebo kelyfitcké.
Eklogity jsou horniny vzniklé v podmínkách eklogitové facie, při teplotách 400–900 °C a tlacích nad 10 kbar. V některých eklogitech najdeme podmínky pro vznik coesitu a diamantu.
Eklogity vznikají z bazických nebo ultrabazických hornin, mají chemismus podobný gabrům a základní minerální asociaci tvoří pyroxen (omfacit s vysokým podílem jadeitu) a granát (vysoký podíl pyropu). Vedlejšími a akcesorickými minerály mohou být plagioklas, glaukofan, kyanit, rutil, minerály epidotové skupiny nebo fengit. Granát a klinopyroxen mohou vznikat z ortopyroxenu a plagioklasu při přechodu z granulitové facie, nebo reakcí amfibolu a plagioklasu při přechodu z amfibolitové facie.
Místem vzniku eklogitů je svrchní plášť, často v okolí subdukčních zón. Do povrchových podmínek se mohou eklogity dostat ve formě drobnějších těles. V hornině dochází k významným přeměnám spojených s poklesem tlaku a teploty, které se projevují zejména nahrazením omfacitu symplektitovým srůstem klinopyroxenu a plagioklasu nebo kelyfitovými lemy kolem granátu. Retrográdní přeměnou mohou přecházet na amfibolity.
Podle složení se eklogity mohou lišit a někdy se rozlišují eklogity bazaltové a ofiolitové. Speciálními typy jsou griquaity nebo grospydity.
V Českém masivu najedeme drobná tělesa eklogitů v horninách moldanubika nebo kutnohorského krystalinika.