Mezi žilné horniny se řadí plutonické horniny se speciální stavbou, složením nebo genezí. Většina z těchto hornin vytváří žilná tělesa, ale mohou tvořit i okraje plutonických těles, hnízda, kapsy, čočky nebo mají charakter až subvulkanických těles. Jejich složení lze zpravidla přiřadit k určitému typu plutonických hornin, některé se však chemickým i fázovým složením vymykají běžné klasifikaci. Častým kritériem pro zařazení ke skupině žilných hornin bývají stavební znaky, např. porfyrická struktura nebo jemně zrnitá textura. Z genetického hlediska vykrystalovala většina žilných hornin z tavenin odpovídajících blízkým magmatickým tělesům. V některých případech byla zdrojem pro žilné horniny odštěpená frakcionovaná část magmatu bohatá na volatilní složky (pegmatity). Existuje rovněž skupina žilných hornin, jejichž sepjetí s magmatickými tělesy je problematické, jejich složení neodpovídá běžným plutonickým horninám a některé mají blíže k vulkanickým horninám.
Nejčastější žilné horniny jsou odvozeny od běžných plutonických typů, především granitoidů a syenitoidů a odlišují se předponou „mikro-“, např. mikrogranit nebo mikrosyenit. Pokud má hornina porfyrickou strukturu a v porovnání s plutonickou horninou výrazně jemnozrnnější základní hmotu, používá se označení porfyr s bližší specifikací podle složení (žulový porfyr, tonalitový porfyr apod.). Ve starší literatuře se setkáme s označením porfyr u hornin s převahou alkalických živců, horniny s převahou plagioklasů se označovaly jako porfyrity.
Mikrogranit, porfyrický mikrogranit
Porfyrický mikrogranodiorit
Porfyrický mikrotonalit
Porfyrický mikrosyenit
Porfyrický mikrodiorit, porfyrické mikrogabro