Tato skupina hornin stojí svým složením trochu mimo běžné plutonické horninové typy. Většinou mají lamprofyry porfyrickou (lamprofyrickou) strukturu a jejich vyrostlice nejsou nikdy tvořeny světlými minerály. Podle chemického složení se dělí na tři skupiny:
vápenato-alkalické lamprofyry se klasifikují na základě převažujícího živce a tmavého minerálu. Podíl tmavých součástí nepřesahuje 35 %.
alkalické lamprofyry obsahují vedle živců reálně nebo normativně foidy, obsah tmavých minerálů se pohybuje v rozmezí 40–70 %.
melilitické (ultramafické) lamprofyry neobsahují živce, ale foidy být přítomny mohou. Zastoupení tmavých minerálů je vyšší než 70 %.
V souvislosti s plutonickými komplexy se nejčastěji setkáme se skupinou vápenato-alkalických lamprofyrů. Podle zastoupení živců a tmavých minerálů může mezi jednotlivými typy existovat mnoho přechodných variet.
Mineta je obvykle tmavá hornina s porfyrickou strukturou, vyrostlice tvoří biotit (flogopit). V základní hmotě převládá alkalický živec, biotit, v menším množství pak diopsid, olivín (pilitické přeměny) nebo amfibol. Akcesoricky může být přítomen plagioklas, křemen a hojný apatit.
Vogezit je hornina s porfyrickou strukturou, převládají vyrostlice amfibolu, ojediněle pyroxen, olivín nebo biotit. V základní hmotě jsou přítomny výše jmenované tmavé minerály, převažuje alkalický živec nad plagioklasem, akcesoricky může zaznamenat i křemen nebo kalcit. Mineta a vogezit velmi přibližně odpovídají v QAPF diagramu poli syenitu a částečně monzonitu, případně jejich křemenným varietám.
Kersantit je hornina s převahou plagioklasu (oligoklas, andezín) nad alkalickými živci, vyrostlice tvoří biotit a v základní hmotě kromě uvedených minerálů najdeme i podružný pyroxen, amfibol, olivín a křemen. Běžnými akcesoriemi je kalcit, apatit nebo sulfidy.
Spessartit je hornina s vyrostlicemi amfibolu, který je rovněž zastoupen v základní hmotě spolu s podružným pyroxenem, biotitem a olivínem. Ze světlých minerálů výrazně dominuje plagioklas. Křemen a alkalický živec mohou být zastoupeny ojediněle. Kersantit a spessartit odpovídají v QAPF diagramu přibližně poli monzonitu, dioritu a gabra nebo jejich křemenem bohatým varietám.
Alkalické lamprofyry reprezentují např. comptonit a monchiquit, které lze považovat za subvulkanické ekvivalenty bazanitů a alkalických bazaltů. Comptonit je hornina s převažujícím plagioklasem nad alkalickými živci v základní hmotě, hlavní složky ale tvoří tmavé minerály, ve vyrostlicích zejména amfibol a augit. Oba jsou zastoupeny i v základní hmotě spolu s podružnějšími olivínem, biotitem, foidy, apatitem nebo kalcitem. Monchiquit je hornina podobného chemického složení, ale většina horniny je tvořena sklovitou fází spolu s analcimem a vyrostlicemi augitu, amfibolu, biotitu nebo olivínu.
Mezi melilitické lamprofyry se řadí polzenit. Ze světlých minerálů jsou přítomny foidy, převažují však tmavé minerály zastoupené skupinou melilitu, biotitem, augitem, olivínem nebo apatitem.