Ryolity jsou bílé, nazelenalé, načervenalé nebo červené horniny, jejichž textura může být masivní, pórovitá, fluidální nebo mandlovcovitá. Struktura je vždy porfyrická, základní hmota hemikrystalická nebo až hyalinní, často denitrifikovaná, sférolitická nebo i symplektitová.
Složení ryolitů odpovídá granitu, pole v QAPF diagramu zahrnuje i horniny, které se dříve označovali jako ryodacit. Obsah křemene převyšuje 20 % ze světlých součástek, alkalické živce mohou být zastoupeny v množství 35–90 %, plagioklasy pak 10–65 %. Vyrostlice tvoří zejména sanidin, albit a křemen (vyšší), ojediněle pak pyroxen, amfibol nebo biotit. Stejné minerály najdeme i v základní hmotě. Některé ryolity bývají hydrotermálně silně přeměněny (kaolinizace, alunitizace).
Synonymním označením horniny je liparit, pro označení mladopaleozických nebo starších ryolitů se používalo termínů paleoryolit nebo křemenný porfyr. Jelikož je ryolitové magma silně viskózní vytváří tyto horniny často dómy a vytlačené kupy. Ryolitová láva je spojena s hojnými pyroklastiky, často mají horninové komplexy povahu ignimbritů.
S lávou ryolitového složení je spjat vznik většiny vulkanických skel. Ta se rozlišují podle obsahu vody. Do 0,5 % vody má obsidián, černá sklovitá hornina s lasturnatým lomem nebo pemza, pěnovité, silně porézní vulkanické sklo. Až 10 % vody obsahuje perlit s výraznou kulovitou odlučností nebo smolek.