Vápenec
Vápenec je neklastický zpevněný sediment tvořený kalcitem. Příměs klastických částic nepřesahuje 10 %. Při vyšším podílu klastického materiálu se pojmenování řídí poměrným zastoupením, např. u jílů:
- nad 90 % kalcitu – vápenec
- 50–90 % kalcitu – jílovitý vápenec
- 10–50 % kalcitu – vápnitý jílovec nebo vápnitá břidlice
- pod 10 % kalcitu – jílovec nebo jílová břidlice
V závislosti na složení karbonátů může vápenec přecházet např. do dolomitu:
- nad 90 % kalcitu – vápenec
- 50–90 % kalcitu – dolomitický vápenec
- 10–50 % kalcitu – vápnitý dolomit
- pod 10 % kalcitu – dolomit
Detailnější rozlišení vápenců se běžně provádí podle jejich struktury. Klasifikačních principů je celá řada, zde uvádíme zjednodušenou formu Folkovy klasifikace (1959, 1962). Vápence se dělí na tří rozsáhlé skupiny:
- alochemické – tvořené alochemy (klasty) se sparitovým nebo mikritovým pojivem
- ortochemické – jsou buď mikritové nebo dismikritové
- autochtonní (biolitové) – vznikají na místě růstu organismů.
Pro pochopení je třeba definovat jednotlivé pojmy:
- mikrit je nejjemnější součást vápenců tvořená zrny kalcitu o velikosti do 0,004 mm.
- dismikrit – mikritová hmota obsahuje hnízda hruběji zrnitého čirého kalcitu
- sparit je zrnitý kalcit
- alochemy jsou klasty různého typu:
- fosílie (bioklasty)
- peloidy (pelety) – hlízy různého původu
- polyagregáty – stmelený agregát mikritu
- ooidy – kulovitá nebo oválná tělesa do velikosti 2 mm, často s koncentricky zonální stavbou
- pisoidy – kulovité nebo oválná tělesa o velikosti nad 2 mm vznikající v pevné hornině
- intraklasty – klasty pocházející ze sedimentační pánve horniny
- extraklasty – klasty pocházející mimo sedimentační pánev (jde o terigenní materiál).
Vlastní názvy vápenců se tvoří kombinací jmen přítomných alochemů a sparitu nebo mikritu. Stručný návod na pojmenování může být následující:
- vzniká-li vápenec narůstáním organismů označíme ho jako biolitový vápenec nebo vysrážením z roztoků vzniká travertin
- přítomno je nad 90 % mikritu (sparitu) – označení mikritový (sparitový) vápenec
- přítomno je 50–90 % mikritu (sparitu) – vápenec označujeme podle přítomných alochemů, např.:
- v mikritu plavou extraklasty – extraklasto-mikritový (extraklasto-sparitový) vápenec
- přítomny jsou fosílie nebo jejich úlomky – biomikritový (biosparitový)vápenec
- v mikritu plavou peloidy – pelmikritový (pelsparitový) vápenec
- v mikritu plavou ooidy – oomikritový (oosparitový) vápenec
- přítomny jsou zrnité agregáty – agregáto-mikritový (agregáto-sparitový) vápenec
- přítomno je 10–50 % mikritu (sparitu), který jen vyplňuje póry a dutiny (netvoří podpůrnou strukturu). V názvu vápence se přehodí odpovídající adjektiva, např. mikrit-extraklastový (sparit-extraklastový) vápenec, mikrit-peloidový (sparit-peloidový) vápenec nebo mikrit-ooidový (sparit-ooidový) vápenec.
- mikrit (sparit) je zastoupen do 10 %, pojmenování se řídí přítomným alochemem, např. extraklastový, biogenní, peletový nebo oolitový vápenec.
- pokud převládají zbytky organismů, použijeme označení biodetritický vápenec a konkrétní organismus můžeme použít pro zpřesnění názvu, např. krionoidový biodetritický vápenec
Vápence je možné rozdělit i podle jejich vzniku. Z tohoto pohledu můžeme rozlišit:
-
chemogenní vápence vznikají chemickým nebo biochemickým srážením kalcitu. Řadíme sem sintry, krápníky, vřídlovce, hrachovce, travertiny a některá typy jezerních vápenců.
-
organogenní vápence vznikly akumulací schránek horninotvorných organismů.
-
detritické vápence vznikají sedimentací intraklastů, pisolitů, oolitů nebo pelet.
Vápence vznikají v různých typech prostředí, mohou to být zejména hydrotermální prameny, jezera, bažiny, jeskyně, laguny, mělká moře nebo hlubší části mořského prostředí.