Jako manganolity se označují zpevněné i nezpevněné chemogenní sedimenty, které obsahují do 20 % jílových klastů a do 10 % jiných cementačních složek. Pro sedimenty, které obsahují pod 10 % manganových minerálů se používá adjektivum manganolitový, např. manganolitový pískovec, sedimenty se zvýšeným obsahem manganových minerálů (do 1 %) se označují jako manganem bohaté.
Manganolity mají často detritické, brekciovité, hlíznaté, peletové, oolitické nebo pizolitické struktury, textura bývá často masivní, páskovaná nebo konkrecionální. Barva sedimentu je obvykle černá. Nejčastějšími nositely zrudnění jsou pyrolusit, manganit, psilomelan, todorokit, rodochrosit nebo oligonit.
Vznik manganolitů může být různý. V mořském prostředí vznikají v mělkovodních podmínkách, kde jsou zastoupeny hlavně oxidy a hydroxidy Mn, v hlubších partiích převládají karbonátové minerály. Významnými sedimenty jsou Mn konkrece na dně abysálních rovin oceánů. Kontinentální manganové sedimenty jsou vázány na jezerní a bažinné prostředí, často jsou v nich hojně zastoupeny minerály železa. Manganolity se mohou vyvinout ze zvětralin bazických hornin nebo starších manganových ložisek. Ekonomicky významné akumulace vznikají v okolí sopečných exhalací jako tzv. sedimentárně exhalační rudy.