Jako kaustobiolity označujeme sedimenty s vysokým obsahem organických látek, které mohou být pevné, kapalné nebo plynné povahy. Často nepředstavují primární složku sedimentů, pouze vyplňují trhliny a póry původního sedimentu.
Podle charakteru organických látek se zpravidla rozlišuje:
řada uhelná (rašelina, uhlí, lignit, antracit)
řada živičná (kerogen, asfalt, vosk, ropa)
V uhelné řadě můžeme podle stupně diageneze rozeznat rašelinu, uhlí a antracit. Postupnou přeměnou se původně rostlinný materiál mění ve složení i struktuře – snižuje se obsah vody, snižuje se objem, zvyšuje se hustota a dochází k destrukci primárních struktur. Chemické a biochemické přeměny směřují k vyšší polymeraci organických molekul a tím silnějšímu prouhelnění. Uhelné kaustobiolity obsahují jílovou a prachvou složku nebo autigenní minerály (sulfidy, sulfáty nebo fosfáty). Horninová řada směrem k jílu se běžně člení:
Živičné kaustobiolity pochází z původně živočišných organismů a tvoří klasty v sedimentech nebo vyplňují jejich póry a dutiny. Z pevných látek jsou to zejména minerální vosky, jantar nebo přírodní asfalt. Speciální typ hornin tvoří tzv. hořlavé nebo bitumenní břidlice, které obsahují více než 8 % organických látek. Organickou fázi tvoří kerogen různých typů, který může být rozptýlený nebo koncentrovaný do lamin a čoček.
Problematika klasifikace a staveb kaustobiolitů je velmi rozsáhlá a silně převyšuje rozsah tohoto atlasu.