Multimediální atlas hornin
Granodiorit

Granodiorit

Granodiority mají nejčastěji světle až tmavě šedou barvu, často s namodralým nebo narůžovělým odstínem. Běžné textury jsou masivní, méně často se objevují smouhovité nebo skvrnité typy. Struktura může být stejnoměrně zrnitá nebo porfyrická, vyrostlice tvoří K-živce nebo plagioklasy. Z hlediska omezení minerálních zrn je běžnou strukturou hypautomorfně zrnitá, zvláště granitická. Podle absolutní velikosti stavebních zrn jsou granodiority nejčastěji středně zrnité.
Z celkového množství světlých minerálů obsahuje granodiorit 20–60 % křemene, z celkového obsahu živců pak 10–35 % alkalických živců (většinou K-živce) a 65–90 % plagioklasů. Obsah tmavých minerálů v celé hornině kolísá od 5 do 25 % (M = 5–25). Nejčastěji zastoupené tmavé minerály tvoří biotit a amfibol, vzácněji pyroxen nebo muskovit. Granodiority s méně než 5 % tmavých minerálů se označují jako leukogranodiority, pokud jejich obsah přesáhne 25 %, mluvíme o melagranodioritech. Z vedlejších a akcesorických minerálů se můžeme setkat s apatitem, zirkonem, titanitem, allanitem nebo magnetitem.
Podobně jako u granitů, používají se tmavé minerály ke zpřesnění názvu horniny. Nejběžnější varietou je biotitový nebo amfibol-biotitový granodiorit, méně časté jsou biotit-amfibolový nebo amfibolový granodiorit.
Granodiority tvoří nejrozsáhlejší plutonická tělesa různých typů pro něž je příznačná homogenní stavba, pokud jsou tvořeny biotitovým granodioritem. V některých případech je však variabilita masívu značná, jak ukazuje příklad středočeského plutonického komplexu. V některých granodioritech (a rovněž tonalitech) se vyskytují četné uzavřeniny označované jako mafické mikrogranulární enklávy. Jejich velikost může dosahovat až několika metrů, příkladem je sázavský granodiorit středočeského plutonického komplexu.

V České republice jsou granodiority běžnými horninami, najdeme je ve středočeském plutonickém komplexu, brněnském masivu, stodském masivu, žulovském plutonu nebo železnohorském plutonu.