Multimediální atlas hornin
Granit

Granit

Granity jsou bílé, světle šedé, narůžovělé, načervenalé nebo tmavě šedé horniny v závislosti na množství tmavých minerálů a barvě alkalických živců. Textury jsou nejčastěji masivní, vzácněji orbikulární, skvrnité nebo smouhovité. Typickou strukturu označujeme jako hypautomorfně zrnitou a speciálně strukturu granitickou. Z hlediska relativní velikosti zrn jsou běžné struktury rovnoměrně zrnité i porfyrické, ve kterých tvoří porfyrické vyrostlice nejčastěji K-živec. Absolutní velikost součástek kolísá od středně zrnitých až po velkozrnné typy.
Křemen je v granitech zastoupen v množství 20–60 % ze všech světlých minerálů. Alkalické živce (ortoklas, mikroklin a albit s bazicitou nižší než An05) jsou přítomny 35–90 procenty, zastoupení ostatních plagioklasů nepřevyšuje 65 % ze všech živců. Granitové pole je rozděleno na dvě části: syenogranity obsahují 10–35 % plagioklasů (bazicita nad An05) a monzogranity mají obsah plagioklasů 35–65 %. Pro horniny s vyváženým podílem alkalických živců a plagioklasů se dříve používal termín adamellit.
Množství tmavých minerálů v granitech kolísá v intervalu 5–20 % (M = 5–20). Při nižším zastoupení se používá termínu leukogranit, naopak při vyšším zastoupení označení melagranit. Běžnými tmavými minerály granitů jsou muskovit, biotit nebo amfibol. Z vedlejších a akcesorických minerálů se běžně setkáme s turmalínem, granátem, andalusitem, cordieritem, apatitem, zirkonem, titanitem, ilmenitem nebo allanitem. Podle převažujících tmavých minerálů se název granitu zpřesňuje pomocí adjektiv: nejčastěji biotitový, muskovit-biotitový, dvojslídný nebo turmalinový granit.
Výše zmíněné typy granitů, které se vymykají obsahem tmavých minerálů, se v případě jejich extrémně nízkého zastoupení označují jako leukogranity. Vytváří drobnější tělesa, často obsahují turmalín nebo muskovit. Některé leukogranity jsou zaměňovány s aplitovými granity a aplity, které mají aplitickou strukturu. Horniny s  obsahem tmavých minerálů vyšším než 20 % se označují jako melagranity a patří sem některé horniny ze skupiny durbachitů (amfibol-biotitové melagranity).
Granity jsou jedny z nejběžnějších plutonických hornin, obvykle tvoří rozsáhlá plutony a batolity, případně i jiné typy plutonických těles. Běžně se vyskytují společně s dalšími granitoidy – granodiority nebo křemennými diority. V České republice se s granity setkáme např. v krkonošsko-jizerském plutonu, čistecko-jesenickém masivu, středočeském plutonu, moldanubickém plutonu nebo žulovském plutonu.
Velmi komplikovaná je otázka vzniku granitů. Z genetického hlediska se vyčleňuje několik skupiny granitoidních hornin, z nichž nejběžnější jsou:

• I-typové granitoidy se zformovaly utuhnutím taveniny, která vznikla anatexí původně intermediálních a bazických magmatických hornin,
• S-typové granitoidy vznikly tavením metasedimentárních hornin vhodného složení (pelity, droby).