Multimediální atlas hornin
Diorit

Odkazy na fotografie

obrázky makrovzorků

obrázky v polarizačním mikroskopu

zpět na seznam hornin

 

Diorit

QAPF diagram - pole dioritu

Barva horniny je šedá, tmavě šedá nebo šedozelená. Nejčastější textury bývají masivní, orbikulární nebo skvrnité, jemně až středně zrnité. Strukturu lze klasifikovat jako hypautomorfně zrnitou nebo ofitickou. Plagioklasy mají v dioritech vyšší stupeň omezení (automorfie) než minerály tmavé.
Zcela převažujícím světlým minerálem je plagioklas, který tvoří 90–100 % z přítomných živců. Průměrné složení plagioklasu nepřevyšuje hodnotu An50, pokud ano, hornina přechází v gabro. K-živec může být přítomen do 10 %, křemen do 5 %. V případě absence křemene mohou být přítomny foidy. Zastoupení tmavých minerálů kolísá v intervalu 25–50 % z celkového objemu horniny (M = 25–50). Běžně zaznamenáme biotit, amfibol a diopsid. Bližší pojmenování horniny se provádí na základě obsahu tmavých minerálů, nejčastějšími typy jsou biotit-amfibolové nebo amfibol-pyroxenové diority. Z akcesorických minerálů bývá přítomen titanit, magnetit, allanit, apatit a zirkon. Diority s vysokým obsahem železem bohatých tmavých minerálů (včetně fayalitu) se označují jako ferodiority.

Diority většinou tvoří drobnější tělesa v rámci větších plutonických komplexů nebo tvoří uzavřeniny v kyselejších typech hornin. U nás se diority vyskytují v brněnském a žulovském masivu nebo v poběžovickém tělese.

 

© Václav Vávra, Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta MU , Kotlářská 2, Brno. E-mail: vavra@sci.muni.cz.