Barva horniny je šedá, tmavě šedá nebo šedozelená. Nejčastější textury bývají masivní, orbikulární nebo skvrnité, jemně až středně zrnité. Strukturu lze klasifikovat jako hypautomorfně zrnitou nebo ofitickou. Plagioklasy mají v dioritech vyšší stupeň omezení (automorfie) než minerály tmavé.
Zcela převažujícím světlým minerálem je plagioklas, který tvoří 90–100 % z přítomných živců. Průměrné složení plagioklasu nepřevyšuje hodnotu An50, pokud ano, hornina přechází v gabro. K-živec může být přítomen do 10 %, křemen do 5 %. V případě absence křemene mohou být přítomny foidy. Zastoupení tmavých minerálů kolísá v intervalu 25–50 % z celkového objemu horniny (M = 25–50). Běžně zaznamenáme biotit, amfibol a diopsid. Bližší pojmenování horniny se provádí na základě obsahu tmavých minerálů, nejčastějšími typy jsou biotit-amfibolové nebo amfibol-pyroxenové diority. Z akcesorických minerálů bývá přítomen titanit, magnetit, allanit, apatit a zirkon. Diority s vysokým obsahem železem bohatých tmavých minerálů (včetně fayalitu) se označují jako ferodiority.
Diority většinou tvoří drobnější tělesa v rámci větších plutonických komplexů nebo tvoří uzavřeniny v kyselejších typech hornin. U nás se diority vyskytují v brněnském a žulovském masivu nebo v poběžovickém tělese.