Multimediální atlas hornin
Alkalicko-živcový granit

Alkalicko živcový granit

Jedná se zpravidla o bílé nebo světle šedé horniny. Textura je masivní nebo mikrolitická. Struktury jsou nejčastěji panautomorfně nebo hypautomorfně zrnité, velikost zrna může kolísat od jemnozrnných až po hrubě zrnité typy.
Hlavní složky tvoří křemen (20–60 %) a alkalické živce typu mikroklinu, ortoklasu nebo albitu s bazicitou pod An05. Plagioklasy s bazicitou vyšší než An05 jsou v této hornině zastoupeny méně než 10 % z celkového objemu živců. Z tmavých minerálů mohou být zastoupeny biotit, muskovit, alkalický amfibol (riebeckit, arfvedsonit) nebo pyroxen (aegirin) a to do množství 20 % z celkového objemu horniny (M = 0–20). Je-li obsah tmavých minerálů vyšší, používáme označení melanokratní alkalicko-živcový granit. Z vedlejších a akcesorických minerálů bývá přítomen granát, andalusit, sillimanit, monazit, apatit, turmalín, xenotim nebo topaz.
Typickým alkalicko-živcovým granitem je alaskit. Obvykle se jedná o světlou horninu s automorfně omezenými živci a xenomorfními zrny křemene.
Alkalicko-živcové granity tvoří drobnější tělesa spojená s většími masivy alkalických nebo nefelinických syenitů. V některých horninách vytváří drobné enklávy. Výskyty alkalicko-živcových granitů jsou hojné ve Skandinávii, u nás je k nim řazen např. bítouchovský granit u Semil nebo některé horniny jílovského pásma.