Podobně jako u magmatických a sedimentárních hornin dělíme stavby metamorfitů podle způsobu a typu uspořádání stavebních částic (minerálů):
textura popisuje stavební znaky podmíněné prostorovým uspořádáním minerálních součástí, které je obvykle možno zaznamenat pouhým okem. Používá se také označení makroskopická stavba.
struktura popisuje tvar, velikost a vzájemné sepětí minerálů. Zpravidla jsou tyto stavební znaky viditelné pouze pod mikroskopem.
V některých případech se tato kritéria překrývají, např. porfyroblastická struktura může být viditelná pouhým okem.
Při klasifikaci metamorfovaných hornin se používají pojmy, které se mohou lišit od ostatních typů hornin. Jejich výklad je následující:
krystaloblast – zrno minerálu vzniklé během metamorfózy (bez ohledu na velikost a tvar)
holoblast – je krystaloblastem, který se vytvořil v metamorfním procesu jako zcela nová součást
porfyroblast – krystaloblast, který svou velikostí přesahuje rozměry ostatních krystaloblastů
glomeroblast – shluk krystaloblastů stejného minerálu
kumuloblast – shluk krystaloblastů různých minerálů, tvořící pro horninu charakteristický útvar
idioblast – automorfně omezený krystaloblast
xenoblast – xenomorfně omezený krystaloblast
základní tkáň – soubor krystaloblastů, které vyplňují prostor mezi porfyroblasty, glomeroblasty nebo kumuloblasty. V magmatických horninách se používá označení základní hmota.
Vzhled textur a struktur metamorfovaných hornin významně souvisí s intenzitou metamorfních přeměn. Při nízkých metamorfních stupních se uplatňuje klastéza (drcení) původních a růst nových minerálů. Bývají přitom často velmi dobře rozeznatelné struktury původních hornin, viz reliktní struktury. Během středních podmínek metamorfózy převažuje blastéza (růst) nových minerálů, obvykle se minerály vzájemně zatlačují. Nejvyšší stupně metamorfózy jsou doprovázeny celkovou minerální přestavbou s typickými rekrystalizačními strukturami.
Podle homogenity stavby horniny můžeme rozlišit textury monoschematické, tvořené hmotou určitého minerálního složení, a textury polyschematické (chorismity), ve kterých lze rozlišit více horninových složek.
Podle prostorového vztahu lze v polyschematických texturách rozlišit:
stromatity – polohy různého složení se střídají v rovnoběžných polohách
flebity – jedna složka se větví v druhé
merismity – jedna ze složek tvoří oválné nebo ostrohranné úlomky
ptygmatity – jedna ze složek vytváří intenzivně vrásněné žilky.
Jiným kritériem pro rozlišování textur je případná anisotropie stavby horniny. Z tohoto pohledu vyčleňujeme dva typy textur:
Všesměrné (masivní) textury mají horniny bez zřetelného usměrnění svých součástek.
Paralelní textury najdeme u hornin se zřetelnou anizotropií stavby a detailněji můžeme rozeznávat textury:
lineárně paralelní – hornina má lineaci, tj. stavbu s liniově uspořádanými jedním nebo více minerály
plošně paralelní (břidličnatá) – hornina má foliaci, tj. stavbu s orientovaně uspořádanými destičkovitými nebo lupenitými minerály, obvykle fylosilikáty
lineárně-plošně paralelní – hornina má vyvinutou lineaci i foliaci
páskovaná – v hornině se střídají polohy různého složení, barvy nebo zrnitosti, podle mocnosti poloh rozeznáváme jemně, středně, hrubě nebo lavicovitě páskované textury
plástevnatá – plochy filiace resp. odlučné plochy jsou potaženy slídami
stébelnatá – hornina se odlučuje ve formě válcovitých útvarů či stébel
Kromě výše uvedených typů se rozlišují ještě následující charakteristické textury:
okatá – hornina obsahuje izolovaná zrna nebo shluky zrn přibližně oválného nebo mírně protaženého tvaru uložené v jemnozrnnější základní tkáni
čočkovitá – hornina se skládá z čočkovitých zrn nebo útvarů, které jsou vzájemně nahlučené
brekciovitá – hornina je tvořena ostrohrannými úlomky, které jsou tmeleny jemnozrnnější základní tkání
skvrnitá – přítomny jsou barevně či zrnitostně různorodé shluky minerálů nebo pigmentu
pórovitá (kavernózní) – obvykle vzniká v metamorfovaných horninách druhotně vyvětráváním nebo vyluhováním určitých minerálů
Struktury metamorfovaných hornin (též krystaloblastické struktury) rozdělujeme podle zachování předmetamorfních staveb na dvě základní skupiny:
struktury reliktní (palimpsestní)
struktury rekrystalizační (též krystaloblastické)
Pokud se ve stavbě metamorfovaných hornin zachovají alespoň částečně znaky původní horniny, můžeme vyčlenit např. tyto typy reliktních struktur:
blastoporfyrická
blastogranitická
blastoofitická
blastopsefitická
blastopsamitická
a řada dalších.
Rekrystalizační struktury můžeme klasifikovat podle více hledisek. Při stanovení názvu struktury se nemusíme držet jednoho kritéria, lze použít i více názvů struktur, které horninu charakterizují. Je nutné, aby označení struktury horniny nebylo přehnaně komplikované a bylo jazykově únosné.
Podle tvaru minerálních zrn rozlišujeme čtyři základní struktury:
granoblastická – minerály mají charakter více či méně pravidelných zrn, podle omezení zrn můžeme blíže specifikovat:
strukturu izometricky granoblastickou – zrna mají spíše sférický tvar
strukturu anizometricky granoblastickou se zrny protáhlého tvaru
strukturu dlažbovitou – zrna mají polygonální tvar s rovnými hranami
strukturu suturovitou – zrna mají členité, vykrajované okraje
strukturu zubovitou – zrna mají ostrohranné členité okraje
strukturu laločnatou – okraje členitých zrn jsou zaoblené
lepidoblastická – minerály mají lupenitý nebo lístečkovitý charakter (obvykle slídy)
nematoblastická – minerály mají charakter sloupečků (obvykle amfiboly)
fibroblastická – minerály mají charakter jehlic nebo vláken (např. silimanit)
Mezi jednotlivými typy existuje řada pozvolných přechodů, což se vyjadřuje kombinací názvů, např. struktura granolepidoblastická nebo nematogranoblastická.
Základními typy jsou struktury:
idioblastická (panidioblastická) – většina krystaloblastů má automorfní krystalové omezení
hypidoblastická – část krystaloblastů má automorfné omezení a část ne
xenoblastická – většina krystaloblastů je bez pravidelného omezení
Vzájemné relativní velikost minerálních zrn umožňuje rozlišit tři základní typy struktur:
porfyroblastická – v hornině jsou porfyroblasty a menší zrna tvořící základní tkáň. Podle tvaru porfyroblastů se mohou rozlišovat struktury porfyrogranoblastická, porfyrolepidoblasatická nebo porfyronematoblastická.
heteroblastická – větší krystaloblasty netvoří jedince ale shluky nebo polohy, které se střídají s polohami drobnějších krystaloblastů
homeoblastická – všechny krystaloblasty mají přibližně stejný rozměr
poikiloblastická struktura – větší krystaloblast uzavírá drobné krystaloblasty jiných minerálů
cedníkovitá struktura – velký krystaloblast uzavírá spoustu drobných izometrických krystaloblastů jiného minerálu
diablastická struktura – krystaloblasty různých minerálů se vzájemně prorůstají
daktylitická struktura – prorůstání dvou krystaloblastů má podobnou kresbu jako otisk prstu
glomeroblastická struktura – v hornině jsou shluky více krystaloblastů téhož minerálu
kumuloblasatická struktura – v hornině jsou shluky více krystaloblastů různých minerálů
helicitická struktura – krystaloblasty obsahují uzavřeniny seřazené do souběžných linií
kokardová struktura – větší krystaloblast je lemován zrny menších krystaloblastů
korosní struktura – některé krystaloblasty reagují s jinými
Tyto struktury mají vztah třeba k jedinému minerálu v hornině, ale dávají stavbě charakteristický ráz. Můžeme sem zařadit struktury:
kelyfitická – zrna granátu jsou na okraji přeměněna na směs vláknitých minerálů
atolová – střední část izometrických krystaloblastů je tvořena jiným minerálem
mřížovitá – je charakteristická pro serpentinity ve kterých jsou minerály serpentinové skupiny uspořádány do přibližně pravidelných polygonů
smyčkovitá – relikty zrn olivínu jsou v hadcích rozděleny nepravidelnými pruhy minerálů skupiny serpentinu
Tyto struktury vznikají při vyšším tlakovém zatížení horniny a podle charakteru deformace rozlišujeme strukturu:
tektonoplastickou – je patrná plastická deformace součástek bez ruptur
tektonoklastická – součástky jsou rupturně porušeny nebo drceny
tektonoblastická – deformace součástek je provázena rekrystalizací
Intenzita deformace rozděluje deformační struktury na:
kataklastická – minerální zrna jsou deformovány křehce i plasticky, ale je zachován jejich tvar a velikost
maltovitá – okraje deformovaných zrn jsou tvořeny jemnou drtí
porfyroklastická – v jemné drti zrn jsou zachovány krystaloblasty větších rozměrů
mylonitická – jemnozrnná drť neobsahuje větší zrna
ultramylonitická – drť jednotlivých zrn je extrémně jemná