Pojem stavba v sobě zahrnuje všechny makroskopické i mikroskopické znaky magmatických hornin, které souvisí s velikostí, omezením a způsobem vzájemného uspořádání minerálních zrn v hornině. Stavba horniny může odrážet fyzikální podmínky během krystalizace a tuhnutí magmatu.
Tradičně se stavby hornin rozdělují z hlediska našich pozorovacích schopností:
textura popisuje stavební znaky podmíněné prostorovým uspořádáním minerálních součástí, které je obvykle možno zaznamenat pouhým okem. Používá se také označení makroskopická stavba.
struktura popisuje tvar, velikost a vzájemné sepětí minerálů. Zpravidla jsou tyto stavební znaky viditelné pouze pod mikroskopem.
Hranice mezi strukturou a texturou není ale striktní, některé struktury lze pozorovat pouhým okem a naopak.
Hornina se skládá z minerálních zrn nebo krystalů či individuí. Vlastnosti a povahu minerálních zrn mohou definovat a zpřesňovat některé speciální termíny:
automorfní (idiomorfní, euhedrální) je takové zrno nebo krystal, které je celé omezeno krystalovými plochami.
hypautomorfní (hypidiomorfní, subhedrální) je taková zrno, které částečně omezují krystalové plochy a částečně má omezení nepravidelné.
xenomorfní (alotromorfní, anhedrální) je zrno omezené zcela nepravidelně, bez krystalových ploch.
porfyrická vyrostlice (vyrostlice, fenokryst) je minerální zrno, které svou velikostí výrazně převyšuje velikost zrn ve svém okolí. Omezení zrna bývá často automorfní nebo hypautomorfní, ve vulkanických horninách mívá takové zrno často znaky magmatické koroze (reakce krystalu s taveninou po krystalizaci při změně pT podmínek a jeho částečné rozpouštění).
mikrofenokryst se používá pro označení porfyrických vyrostlic ve velmi jemně zrnitých horninách. Použití termínu se zpravidla omezuje na vulkanické, vzácněji na žilné horniny)
megakryst je označení porfyrické vyrostlice mimořádných rozměrů nebo velkého zrna nejasného původu. Obvykle se tento termín používá v negenetickém významu.
xenokrysty jsou zrna nebo krystaly cizího původu. Obvykle bývají magmaticky korodovaná nebo obklopená reakčním lemem.
kostrovité (skletální) krystaly vznikají při velmi rychlém krystalizačním růstu z přesycené taveniny při prudkém chladnutí. Kostrovitý tvar ale může vznikat i korozí krystalu.
oikokryst je krystal (může být i vyrostlicí), který v sobě uzavírá velké množství jiných, menších minerálních zrn. Při vyšším zastoupení oikokrystů v hornině mluvíme o poikilitické struktuře).
sférolit je přibližně kulovitý útvar s radiálně paprsčitým uspořádáním jehlicovitých nebo vláknitých krystalů
základní hmota je termín označující minerální zrna nebo sklovitou fázi vyplňující prostor horniny mezi porfyrickými vyrostlicemi.
Mezi texturami se rozlišují dvě skupiny, které různým způsobem charakterizují makroskopickou stavbu.
textura kompaktní (masivní) – hmota horniny beze zbytku vyplňuje prostor.
textura pórovitá (vesikulární) – pojmem pórovitá se označují všechny struktury obsahující prázdné nebo druhotně vyplněné prostory. Textura vesikulární je vlastně texturou pórovitou s.s., obsahuje prázdné dutinky různého tvaru, vzniklé při odplynění a rychlém tuhnutí magmatu.
textura miarolitická – obsahuje nepravidelné dutinky, místy s automorfně vyvinutými krystaly. Je charakteristická pro některé mělce intruzivní horniny.
textura mandlovcovitá (amygdaloidní) – oválné nebo kulovité dutinky jsou vyplněny druhotnými minerály hydrotermální fáze.
textura zpěněná – v celkovém prostoru převládají dutinky, stěny mezi dutinkami jsou tenké. Textura je typická pro sklovité lávy (pemza).
textura kavernózní – hornina obsahuje dutinky vzniklé vyvětráváním nebo vyloužením některých minerálů.
B. Struktury charakterizující vzájemné uspořádání součástek a izotropii, resp. anizotropii stavby
textura všesměrná – textura bez přednostního uspořádání minerálních zrn.
textura paralelní – minerální zrna mají zřetelné přednostní uspořádání podle určitých ploch (textura plošně paralelní) nebo v jednom směru (textura lineárně paralelní).
textura páskovaná (laminární, zvrstvená) – minerální zrna jsou uspořádána do poloh, které se liší složením, barvou nebo zrnitostí.
textura smouhovitá (šlírovitá) – uspořádání minerálních zrn je podobné jako ve struktuře páskované, ale polohy nejsou pravidelné a nemají ostré ohraničení.
textura fluidální (proudovitá) – na uspořádání všech prvků horniny (zrna, dutinky) se odráží vznik během proudění magmatu.
textura orbikulární (kulovitá) – vyznačuje se kulovitým nebo elipsovitým uspořádáním některých minerálů kolem určitých center (obecně struktury centrické).
textura sférolitická – hornina obsahuje hojné sférolity. Toto uspořádání se často řadí ke strukturám.
textura variolitická – hornina obsahuje kulovité útvary, jejichž jádro tvoří tmavý minerál a okraj radiálně uspořádané minerály světlé.
textura brekciovitá – ostrohranné úlomky magmatitů (nebo i jiných hornin) jsou tmeleny magmatickou matrix.
Některé mikrostruktury jsou obecné a vyskytují se něžně, některé najdeme jen ve zcela speciálních případech. Přiřazení struktury hornině může být provedeno podle řady kritérií. Nejčastěji používaná kritéria najdete v následujícím přehledu.
holokrystalická struktura – hornina je tvořena pouze minerály – krystalickou fází. V žádném případě není přítomno sklo. Tento typ mikrostruktury je zcela samozřejmý pro plutonické horniny.
hemikrystalická struktura – hornina obsahuje krystaly minerálů zároveň se sklem. Typická je pro řadu vulkanických hornin.
sklovitá (vitrická, hyalinní) struktura – hornina obsahuje výhradně skelnou fázi (např. obsidián).
stejnoměrně (rovnoměrně) zrnitá struktura – reprezentuje horniny se stejně velkými zrny minerálů. Termín se používá hlavně pro plutonické horniny, u vulkanických používáme označení afyrická struktura.
felzitická struktura – používá se pro kyselé horniny s minerálními zrny nerozlišitelnými pouhým okem.
afanitická struktura – je totéž co felzitická, ale používá se u bazických hornin.
porfyrická struktura – v hornině jsou přítomny porfyrické vyrostlice a menší zrna, tvořící základní hmotu. Struktura základní hmoty se zpravidla ještě zpřesňuje.
nevaditická struktura – vyrostlice převládají nad základní hmotou.
glomerofyrická struktura – vyrostlice krystalů tvoří shluky.
panxenomorfně zrnitá struktura – převážná většina zrn má xenomorfní omezení. Je typická pro apltity, často se používá označení aplitická struktura.
panautomorfně zrnitá struktura – používá se pro označení hornin, kde abnormálně velký počet zrn má automorfní omezení.
hypautomorfně zrnité struktury – jsou to takové, kde většina zrn je omezena hypautomorfně. Dále se rozeznávají některé speciálnější případy:
granitická struktura – tmavé minerály mají vyšší stupeň automorfie než minerály světlé, plagioklasy mají vyšší stupeň automorfie než K-živce a křemen.
gabrově zrnitá struktura – omezení plagioklasů má stejný nebo vyšší stupeň automorfie než minerály tmavé.
ofitické struktury – všesměrně orientované lišty plagioklasů tvoří základní stavbu, mezery jsou vyplněny tmavými minerály. Struktura diabasová obsahuje přibližně stejně velká zrna plagioklasu a pyroxenu, který vyplňuje prostor mezi plagioklasy. Tholeitická struktura obsahuje mezi lištami plagioklasů vedle pyroxenů rovněž sklo. Intersertální struktura obsahuje mezi plagioklasy převážně sklo a drobná zrnka tmavých minerálů. Struktura hyaloofitická obsahuje mezi plagioklasy pouze sklo.
gabroofitická struktura – obsahuje dlouhé lišty plagioklasů, které mají vyšší stupeň automorfního omezení než tmavé minerály.
poikilitická struktura – hornina obsahuje oikokrysty, které uzavírají drobnější zrna jiných minerálů, např. struktura monzonitická, kde K-živce uzavírají drobné plagioklasy. Tato struktura může být řazena i mezi struktury symplektitické.
poikiloofitická struktura – plagioklasové lišty jsou uzavírány v podstatně větších zrnech pyroxenu.
sideronitická struktura – automorfní zrna tmavých minerálů jsou obklopena xenomorfními zrny rudních minerálů
radiálně paprsčitá struktura – hornina obsahuje radiálně paprsčité útvary jehlic nebo vláken živce či křemene, obvykle v základní hmotě vulkanických hornin.
sférolitická struktura – obsahuje sférolity tj. radiálně paprsčité, kuličkovité útvary vláknitých krystalů, jejichž vznik je obvykle spojen s devitrifikací acidních vulkanitů.
ocellární struktura – hornina obsahuje drobná očka světlých minerálů lemované tmavými minerály.
trachytická struktura – hornina má proudovitě uspořádané lišty živců.
pilotaxitická struktura – základní hmotu horniny tvoří mikrolity živců se slabým proudovým uspořádáním, přítomna jsou drobná zrnka pyroxenu.
pilitická struktura – hornina obsahuje jehlicovité mikrolity (většinou plagioklasu).
hyalopilitická struktura – mezi jemnými lištami a jehlicemi světlého minerálu (obvykle plagioklasu) je sklo.
nefelinitická (agpaititická) struktura – mezery mezi automorfnmi krystaly nefelínu vyplňuje tmavý minerál.
myrmekitická struktura – v hornině jsou hojné myrmekity – symplektity plagioklasu s křemenem.
grafické (písmenková) struktura – hornina podstatně obsahuje prorůstání K-živce s křemenem. Tento srůst může být i makroskopicky viditelný, typický je pro pegmatity.
daktylitická struktura – horniny obsahuje jemné symplektity dvou minerálů, které většinou vznikají rozpadem původně homogenní fáze.
kelyfitická (koronitová) struktura – kontakt některých minerálů s okolím je lemován radiálně uspořádanými produkty přeměn.
Ke strukturám můžeme přiřadit veškeré charakteristiky vztahující se k absolutní velikosti zrn minerálů. Zrnitostních škál je celá řada, pro základní charakteristiku horniny vystačíme s několika základními pojmy. V nejhrubších rysech můžeme horniny členit na struktury afanitické (celistvé), u kterých nejsme okem schopni rozlišit jednotlivá zrna, a struktury faneritické, kde jsou zrna viditelná. Faneritické typy hornin se pak detailněji rozlišují podle velikosti zrna: